Triko Antonio s vrtulníkem Mi-171Š - béžové

Málokdo by spojil dva tak rozdílné pojmy, jako jsou hroch obojživelný a vojenské letectví. I když… Na první pohled mírumilovné zvíře patří k největším bojovníkům. Když je někdo vyruší, hájí svá práva velmi vehementně. Navíc – ačkoli na souši působí poněkud neohrabaně, ve vodě se pohybuje elegantně a hlavně rychle. Už chápete? Létající hroch je přezdívka pro víceúčelový vrtulník Mil Mi-17, jehož kódové označení v rámci NATO je Hip a který se zapojil například do války v Afghánistánu.

Jako letecký konstruktér mám slabost pro dobře „vymyšlené“ letouny i vrtulníky a tomuto velmi fandím. Líbil by se určitě i mému dědovi – vášnivý letec Antonio miloval účelné a silné stroje. Vrtulník Mil Mi-17 se zrodil v Moskvě. Tenhle dvoumotorový stroj používají nejen sami Rusové, ale ještě zhruba šedesát dalších zemí, což hovoří o jeho kvalitách. Doma v Rusku jej znají pod označením Mi-8M.

První prototyp vzlétl v roce 1961, tehdy se jednalo o jednomotorovou verzi. Dnes má vrtulník Mi-171 dva výkonné motory TV3-117VM, které skvěle pracují i ve velkých výškách nebo ve vzduchu s vysokou teplotou. Na zádi je hydraulicky sklopná nájezdová rampa, která umožňuje rychle a bezpečně nakládat či vykládat materiál. Vrtulník slouží jak civilistům, tak armádě, a tomu odpovídají možnosti dalšího vybavení. Na jeho palubě mohou být instalovány dva jeřáby, které usnadní manipulaci s nákladem, a moderní přístrojové vybavení. Zejména při vojenských misích se uplatní zařízení pro systém nočního vidění, odpovídač civilního identifikačního systému, šest vnějších závěsníků pro širokou škálu výzbroje, pancéřování pilotní kabiny i důležité agregáty. A pokud by to nestačilo, další výbavu je možné doplnit. Záleží na tom, k čemu Hippíka potřebujete…

Například Česká republika vrtulníky MI-171 běžně nevyužívá jako bitevní, ale když se zapojila do boje proti Talibům v Afghanistánu, byly při tom právě vrtulníky MI-171Š, samozřejmě v „plné polní“. Tři tyto stroje byly součástí nejúspěšnější bojové mise českého vojenského letectva po druhé světové válce. Na spojenecké letiště Bagram dorazily v lednu 2010, aby v následujících měsících zajišťovaly transport pro potřeby spojeneckých armád v rámci Task Force Hippo, tedy Hroch. Protože v Afghánistánu jsou spojenecké letecké síly často cílem útoků místních povstaleckých jednotek, české vrtulníky zde létaly ozbrojené. Palubní střelci měli k dispozici kulomety ráže 12,7 mm, kokpity, motory a palivové nádrže chránilo pancéřování. Piloti vrtulníků se museli přeškolit na náročné podmínky válkou těžce zkoušené země a také na její další specifika. Štíty afghánských pohoří se vypínají vysoko k nebi, takže operační lety probíhají ve značných nadmořských výškách a v náročném klimatu. Spojenecké vzdušné síly proto v Afganistánu zaznamenávají časté ztráty, ale Češi ustáli, či vlastně „ulétali“ dva roky bez jakýchkoli problémů. V průběhu neuvěřitelných 2 800 letových hodin přepravily české vrtulníky MI-171Š 340 tun materiálu a 9 000 spojeneckých vojáků a neutržily při tom ani jediný šrám. Čeští piloti, mechanici a lidé zajišťující řízení letového provozu se tu vystřídali v sedmi turnusech a svou práci odváděli na tak špičkové úrovni, že své „Hrošíky“ přivezli domů bez jediné jizvy z bitev. To je obdivuhodné! A věřte mi, že vím, o čem mluvím.