Triko Antonio s bitevníkem L-159 ALCA - šedé

Svět je krásné, ale někdy podivné místo. Všichni by chtěli žít v míru, ale současně neumějí potlačit své uchvatitelské touhy. Vášně planou a jsou roznětkou válek. A proto je důležité, aby i mírumilovné národy měly své válečné letky, neboť si nikdy nemohou být jisty, že je nebudou potřebovat na svou obranu. I Armáda České republiky, malé země v srdci Evropy, má své vzdušné síly. Patří do nich i 212. taktická letka. Proč o ní mluvím? Jeden z mých přátel se rozhodl, že se stane její součástí. Možná se vám jeho rozhodnutí zdá na Angličana poněkud extravagantní. Takže na vysvětlenou – můj přítel se v Čechách narodil, do Anglie se svými rodiči odcestoval jako batole. Takže je to vlastně Angličan jen napůl.

Nemohu uvést jeho pravé jméno, 212. taktická letka a informace s ní spojené podléhají do značné míry utajení, ale do příběhu jméno patří, tak proč ne třeba… John. Stejně jako všichni mí přátelé i John propadl létání. A protože je to poněkud drahý koníček, má-li ho člověk provozovat za své, rozhodl se, že se stane armádním pilotem. To je sice levnější cesta k cíli z hlediska financí, ale nesmírně náročná pokud hovoříme o výcviku a penzu znalostí a dovedností, které člověk musí získat. Nehledě na železné zdraví, které je další podmínkou.

Johny měl vždycky dobrou kondici a fenomenální mozek. Jeho otec by ho rád viděl s diplomem z některé z prestižních univerzit, ale brzy mu došlo, že bude muset rezignovat. Johny sice vystudoval střední školu s technickým zaměřením, ale dál pokračoval na vojenské akademii a každou volnou chvilku trávil létáním. Ležel v leteckých encyklopediích a studoval jednotlivé stroje do všech detailů. A právě na stránkách knih zaměřených na letectví narazil na bitevník L-159 ALCA z české továrny Aero Vodochody. Setkání s tímto strojem mi popisoval jako lásku na první pohled, zjevně mu učaroval. Možná právě proto, že se stejně jako Johny „narodil“ v Čechách. Letoun ALCA v Johnym zažehl tak silný cit, že se okamžitě rozhodl, že s ním bude létat. A tím pádem bylo jasné, že ho čeká cesta do České republiky, konkrétně ke 212. taktické letce, která chrání vzdušný prostor nad svou zemí. Je určena k přímé letecké podpoře pozemních sil, takže v bojích by se zaměřila na pozemní cíle, a současně je připravena plnit speciální úkoly, například vzdušný průzkum.

Od Johnyho jsem se dozvěděl, že 212. taktická letka byla k 1. lednu 2008 zařazena do takzvaného národního posilového systému, což znamená, že musí být neustále připravena k ochraně důležitých objektů a lokalit, jako jsou třeba jaderné elektrárny. V případě nebezpečí by například právě elektrárnu hlídaly dva stroje L-159 ALCA vyzbrojené jedním podtrupovým kanonem ráže 20 mm, dvojicí protiletadlových řízených raket AIM-9M Sidewinder a dvěma přídavnými palivovými nádržemi. A je dost dobře možné, že v jednom z nich by seděl právě Johny, co se vlastně vůbec nejmenuje Johny, ale to je jedno. Důležité je, že láska k letadlům a k létání přivedla mého přítele do řad odvážných mužů, kteří chrání malou zemi ve středu Evropy. A mimochodem – v Čechách Johny našel i další lásku svého života. Má plavé vlasy, šedozelené oči a kouzelný úsměv. Říká se, že Češky jsou jedny z nejkrásnějších žen světa, a Johny by to určitě podepsal...