Slovník pojmů

Aikido

Aikido je japonské bojové umění, které vyvinul Morihei Ueshiba na počátku 20. století. Název "aikido" lze přeložit jako "cesta harmonie s energií" nebo "cesta sjednocení s životní energií". Aikido se vyznačuje důrazem na neagresivní a harmonické techniky sebeobrany, které využívají energii a sílu útočníka proti němu samému, místo aby se kladl odpor.

Hlavní rysy aikida zahrnují:

Techniky: Aikido zahrnuje širokou škálu technik, včetně hodů, zámků, úderů a kontrolních technik. Cílem je neutralizovat útok s minimálním úsilím a bez způsobení vážného zranění útočníkovi.

Kruhové pohyby: Techniky aikida často využívají kruhové pohyby k odklonění síly útoku a využití této energie k provedení techniky. Tím se minimalizuje potřeba přímého střetu.

Trénink: Trénink v aikidu zahrnuje jak techniky neozbrojeného boje, tak techniky se zbraněmi, jako jsou dřevěný meč (bokken), hůl (jo) a dýka (tanto). Kromě fyzických technik se také klade důraz na mentální disciplínu, koncentraci a sebekontrolu.

Filozofie: Aikido zdůrazňuje principy neagrese a harmonie. Morihei Ueshiba, zakladatel aikida, věřil, že skutečným cílem bojového umění je dosažení míru a harmonie. Aikido se snaží transformovat konflikt na mírové řešení a podporovat osobní růst a duchovní rozvoj.

Sebeoobrana: I když je aikido efektivní forma sebeobrany, jeho cílem není jen porazit protivníka, ale také chránit útočníka před zraněním. To je dosaženo kontrolou útoku a jeho neutralizací způsobem, který minimalizuje riziko zranění pro obě strany.



Aikido se dnes praktikuje po celém světě a je ceněno pro své filozofické a duchovní aspekty, stejně jako pro svou efektivitu jako forma sebeobrany.